Podzimní: Napsali o nás
Pepa
Jak můžete vy ve vašem věku natáčet filmy o rádoby závažných myšlenkách?? Natočte raději nějakou stupidní parodii a Pána prstenů, tím naděláte míň škody. Ty "symboly". A ten herecký výkon připomínal spíše umírajícího křečka, než cokoliv jiného. O co se snažíte?? Nic tak blbého jsem už dlouho neviděl.
S.A.
Vase filky jsou strasne slaby odvar a s umenim nemaji spolecne ani to pramalo. A co je jeste horsi jsou Ty fotky..naprosto nic nerikajici. Mohli jste sem rovnou otevrit vase rodinna foto alba.
TaxiDriver
kiddo
Petr Smazal
Mája
Anilon /KINDO FASS/
kiddo
Přišla jsem, stáhla jsem a nevycházím z vytržení. Ten přechod od deprese k melancholii a od černobíla k barvě se vám nemohl vyvést líp. I když jsem měla jisté pochybnosti o tom, jak se vypořádáte s barevností, tak to ve výsledku působí dokonale přirozeně a nenásilně. To, co provádíte s kamerou, střihem a obrazem, je snad až urážlivé nazývat „technikou“: celý film je vlastně jedna velká pečlivě komponovaná malba. Může jít o statické snímání Štěkleho nebo o pomalé jízdy ve scénách s Marksem, ve většině případů pořád působí většina záběrů, jako by je právě sundal z malířského stojanu. Ať už volíte pohledy z poměrné blízkosti či z extrémní dálky, tak vždycky hraje prim prostředí a jeho atmosféra, kterou jste zachytili stejně bravurně jako Malíř svoji krajinku. Škála kontrastů podzimu a pocitů, které vyvolává, je imho celkem úplná, jeho plná světelná atmosféra je výborně vyhmátnutá a provázanost a prolínání prostředí a příběhu vážně působivé. Časté zatmívačky a roztmívačky ukotvují pomalost a přirozený tok Podzimní a spolu s propracovaným střídáním světla a stínu (jednou studené, podruhé hřejivé odstíny) jí dávají zajímavý náboj. Docela mě překvapilo, nakolik (bez urážky) neherecký film to je, jelikož výsledný dojem si dělí příběh plný alegorií s odumírající a zároveň živoucí krajinou, hudba (klavírní část Amélie zkrátka zbožňuju a ve spojení s melancholickou stránkou podzimu udělá svoje) a s ní související vynikající střih. Herci na výslednou působivost i přes standardně uvěřitelné výkony nemají moc vliv.
To jsem se ale příliš dlouho vykecávala ohledně jednotlivých částí, které i přes svou kvalitu blednou ve srovnání s tématem Podzimní. Promyšlený abstraktní příběh vychází už ze samotné podstaty podzimu a nápaditě rozvíjí téma smrti a života a jak s ním člověk může zacházet. Typové postavy jsou zajímavé svou svobodou, vyrovnaností či naopak ztraceností, sebeničením a nerovnováhou. Udivilo mě, jak výrazně jsou jednotlivé kapitoly i díky proměnlivému hudebnímu doprovodu diferenciované, každá z nich má trošku jinou poetiku a dívá se na věc z pootočeného úhlu, přičemž se vzájemně doplňují. To, že jste si „lynchoviny“ nechali na vaše další depresivní období, imho prospělo, záhadnost filmu může divák vyřešit intuitivní cestou pomocí toho, co si v něm dokáže najít sám pro sebe, a díky tomu je snímek mnohem srozumitelnější, jelikož každá teorie může být svým způsobem správná. V anketě jsem sice hlasovala, že Podzimní chápu, znamená to spíš ale, že se mi podařilo najít pár verzí, které sice vůbec nemusí být „správné“, ale pro mě dávají Podzimní vedle vynikající technické stránky i vnitřní hloubku.
Nestává se mi tak moc často, abych si po skouknutí filmu připadala, jako by mě právě vyplivla šrotovací mašina a já se mohla jen tupě usmívat a doufat, že se z té bezskurpulózní emocionální ždímačky zase proberu, nedej bože abych marně hledala, co vytknout, ale Podzimní se to podařilo od prvního záběru hned napoprvé. Celkově mi přijde zajímavější a osobitější než P4, a to Povídku považuju za výborný film. Kdyby vás náhodou napadlo dotočit si svoje „Čtvero ročních období“, tak budu první, kdo bude netrpělivě čekat na termín uvedení.


